Historie Školy

Historie Tai-či

Tai Ji Quan [Tchajťi čchüan] (太極拳), neboli zjednodušeně Tai-či je řazeno mezi vnitřní bojová umění. Jeho název vznikl složením tří znaků 太 tai – jenž znamená nejvyšší nebo svrchovaný, 極 ji poslední nebo nejzazší a 拳 quan s významem pěst nebo boxování. Překladů je pak několik, z nichž nejpoužívanější je box nejzazšího pólu, velký předěl nebo také stínový box.

chiefessays.net

http://healthywomenlifestyle.net/tamoxifen
http://healthywomenlifestyle.net/anastrozole

Názvy pro Tai-či

apa literature review stand alone outline descriptive essay 10pagepapers.com/

Pinyin Tàijíquán
Zjednodušená čínština 太极拳
Tradiční čínština 太極拳
Kantonština taai3 gik6 kyun4
Vietnamština Thái Cực Quyền
Japonština たいきょくけん

V dnešní době je známo pět předních stylů pojmenovaných podle rodin, které je původně vyučovaly a v mnoha případech vyučují dodnes. Jsou to:

  • Chen [Čchen] (陳氏)
  • Yang [Jang] (楊氏)
  • Wu [Wu] nebo také Wu/Hao [Wu/Chao]  podle  mistral Wu Jü-Siang (武氏)
  • Wu [Wu] podle mistra Wu Čchuan-jou (吳全佑) a Wu Ťien-čchüan (吳氏)
  • Sun [Sun] (孫氏)

Předchozí přehled stylů je seřazen dle stáří, podle rozšíření by pak na prvním místě byl Yang, Wu, Čchen, Sun a Hao. Všechny tyto styly jsou založeny na stejných principech, avšak liší se v provedení forem – například ve výšce postojů a ukázce síly. Těchto pět stylů je plně uznáno mezinárodní Tai-či komunitou. V dnešní době se můžeme setkat s desítkami nových stylů, které vznikaly na základech stylů původních. Z mnoha stylů jmenujme například Čchingčchengské Tai-či nebo Wudanské Tai-či, které pochází z kláštera v pohoří Wudang Šan.

Tai-či a ostatní styly Wushu

V Čínštině je termín 太極拳 [Tchajťi čchüan] překládán jako box nejzazšího pólu, velký předěl nebo také stínový box. Trénink zahrnuje cvičení sestav (nejznámější jsou například moderní formy »24« a »42«), cvičení ve dvojicích známé také jako Tui Shou [Tchuej Šou] (推手) a akupresura – působení na akupresurní body v souladu s tradiční medicínou. Některé školy považují studium Tai-či za formu Taoismu, jelikož se plně shoduje s taoistickými principy o přirozenosti. Počátky umění jsou zahaleny rouškou tajemství, podle jedné z legend jej vytvořil mnich jménem Zhang Sanfeng [Čang Sanfeng] žijící v 15. století na území posvátných hor Wudang (nám známých především díky filmu Tygr a drak). V těchto horách Zhang Sanfeng ničím nerušen pracoval na receptuře tablet dlouhověkosti. Jednoho dne si povšiml souboje jeřába a hada, který spolu s bádáním o dlouhověkosti u želv a jeřábů dal základ Tai-či. První skutečně prokazatelné písemné zápisy zmiňující Tai-či pochází z období před rokem 1850.

Tai-či je řazeno mezi vnitřní neboli Nei Jia [Nejťia] bojová umění. Mezi vnější styly neboli Wei Jia[Wejťia] řadíme styly vycházející z tradic Šaolinského kláštera. Blízkým příbuzným stylu Tai-či je i Bagua Zhang [Pakua Čan] (八卦掌) – styl Osmi trigramů, Xing Yi Quan [Sing-I Čchüan nebo Šiň’i Čchüan] (形意拳) nebo Liu He Ba Fa [Liou Che Pa Fa] (六合八法) – Šest harmonií a osm metod.

Tai-či a zdraví

Z historického hlediska je Tai-či kvalifikováno jako bojové umění a tradičně se také jako bojové umění vyučuje. Bohužel v dnešní době se stále častěji objevuje i druhá interpretace, která mylně Tai-či označuje pouze jako cvičení pro upevnění duševní a tělesné kondice a na bojový aspekt je pak kladen minimální nebo žádný důraz. Poslední skupinou, která stojí mimo tyto dva záměry, je skupina soutěžní, kdy je cvičení určeno k přehlídce gymnastických dovedností a sbírání bodů a trofejí. Pojetí tradičních škol je cvičení pojímat jako celek, kdy je zdravotní a bojový benefit roven – stejně jako Jin nemůže existovat bez Jang. Někteří Tai-či nazývají meditací v pohybu, jelikož jeho cvičení je plně v souladu s principy tradiční čínské medicíny.

Tai-či jako fyzické cvičení zakládá svou obranu popřípadě útok na účinku pák a svalové relaxace. Pomalé a opakující se pohyby podporují a urovnávají vnitřní tělesné funkce, jako dýchání, tělesné teplo, krevní oběh, lymfatické cesty, peristaltika atd. Prokázané výzkumy potvrdily, že při pravidelném cvičení se pochody v těle upravují, ustalují se a dlouhodobě zůstávají v normách. Následkem toho je člověk schopen využívat svou energii mnohem efektivněji po zbytek života.

Lékařské výzkumy mimo jiné také prokázaly, že pravidelné cvičení Tai-či má blahodárný vliv na celkové ozdravění těla a to například na kontrolu rovnováhy (u starších lidí snižuje riziko pádů), zvyšuje flexibilitu a podporuje kardiovaskulární systém. Studie dále potvrzují snížení bolestí, stresové zátěže, výkyvů nálad, urovnání tlaku krve, snížení rizika srdečních příhod a taktéž výrazné změny ve zdravotním stavu u studentů s roztroušenou sklerózou a artritidou. U zdravých studentů byly potvrzeny pozitivní změny v dýchacích a kardiovaskulárních obězích a taktéž i u studentů po prodělaných operacích srdce. Ačkoliv v myslích lidí je stále Tai-či cvičením prováděným pomalu a uvolněně, paradoxem zůstává, že se při něm spálí více kalorií než při surfování nebo lyžování.

Principy Tai-či

Studium Tai-či zahrnuje tři primární myšlenky:

  • zdraví – nemocný člověk jen velmi těžce bude hledat vnitřní klid k meditaci a dosažení kompletní uvolněnosti a stejně tak bude velmi těžko cvičit Tai-či jako bojové umění. Proto je Tai-či zdravotní trénink plně zaměřen na uvolnění stresů majících vliv na duševní i tělesnou kondici.
  • meditace – meditace a její následné zklidnění je důležitým aspektem cvičení Tai-či k dosažení optimálního zdraví a taktéž i k použití Tai-či jako měkkého bojového stylu.
  • bojové umění – schopnost plně využívat principů Tai-či jako bojového umění založeného na zdravotních a meditačních aspektech, které spolupracují v dokonalé harmonii.

V tradičních formách se musí každé hledisko plně shodovat s předchozími třemi kategoriemi (mnoho moderních forem ignoruje nejméně jednu z předchozích podmínek).Pokud člověk porozumí principům Tai-či, stane se jeho tělo okamžitě použitelným nástrojem k obraně, boji, ale i k běžným každodenním povinnostem a bude daleko odolnější k vnějším vlivům.

Všichni mistři tradičního pojetí cvičení Tai-či vám potvrdí, že cvičení je něčím více. Je to schopnost přizpůsobení sama sebe na danou situaci a přicházející sílu. Tyto principy jsou vyučovány při konfrontaci dvou (i více) osob a jejich fyzických dispozic. Schopnost ubránit se, nebo bránit někoho vychází z principu změny. Z tohoto důvodu je nutné porozumět změnám a naučit se na ně patřičně reagovat, což se pouhým opakováním forem (sestav) člověk nenaučí.

Symbol Tai-či (太極) neboli monáda je též znám jako symbol Yin (pasivní) a Yang (aktivní) – tzn. dva protiklady existující ve vzájemné rovnováze – ženský/mužský princip, světlo/tma, nahoře/dole, chlad/teplo, oheň/voda atd. Techniky Tai-či jsou založeny na fyzické a energetické rovnováze. Dokonalá měkkost se rodí z dokonalé tvrdosti.

Tai-či dnes

Netradičně tradiční Škola bambusových lístků byla založena dne 24. září 2003 v Praze. Jejím zakladatelem a lektorem se stal Roman Micka, který spojil čínské cvičení Tai-či vycházející ze stylu rodiny Yang s původním učením starých druidů, kteří žili na našem území před dávnými věky. Lze se o tom přesvědčit z archeologických nálezů z doby přibližně 3000 let př.n.l. Poznatky naší prastaré kultury nebyly nikdy úplně zapomenuty. V některých rodinách, byť v neúplné formě, se předávají dodnes.

Při výuce je kladen důraz na zdravotní efekt cvičení, nicméně není opomíjen ani účinek bojový, kvůli kterému bylo Tai-či původně vymyšleno. V roce 2005 začala škola s výukou sportovních sestav.

Moderní formy vznikly v reakci na odchod mnoha učitelů z Číny po roce 1949 a zároveň jako nutnost jednotného posuzování soutěží, kde se setkávali příznivci různých stylů. Čínská vláda proto ustanovila komisi složenou ze 4 učitelů a v roce 1956 byla představena zjednodušená sestava »24«.Tato sestava byla zkrácena (tradiční formy mívají i 88 a více forem) a uzpůsobena pro lehké zapamatování. Rok 1976 přinesl delší verzi zjednodušeného Tai-či a to sestavu »48«, která vznikla pod dohledem 3 wushu mistrů z nichž jedním byl i profesor Men Hui Feng. Avšak stejně jako předcházející sestava, ani tato neobsahovala všechny tradiční hodnoty, ačkoliv vznikla na základě všech 4 majoritních stylů.

Nárůst oblíbenosti Tai-či přinesl i soutěže, kde se jednotlivé sestavy předváděly do časového limitu 6 minut. Po roce 1980 bylo vytvořeno ještě několik sportovních komisí, které daly vznik dalším formám a zároveň měly za úkol vycvičit kvalifikované trenéry pro tyto formy. Během 11. Asijských her v roce 1990 byla představena soutěžní sestava »42«, která byla uznána Mezinárodní Wushu Federací jako soutěžní a zároveň reprezentativní pro Tai-či až do roku 2006. Během roku 2006 se pod vlivem příprav na Olympijské hry 2008 v Pekingu změnila pravidla, aby se Tai-či stalo více divácky atraktivním. Díky tomu bude jedním z představených sportů na OH, který by se mohl v budoucnu stát olympijským sportem, jakožto dalším v řadě bojových sportů po boxu, Taekwondu, Judu a zápase.

————————————–
Kdož chceš kultivovat ducha svého i tělo své,
přijď k nám a cvič.
Zprvu těžká dřina zdá se,
leč posléze v neskonalé kráse
tvé umění, tvůj každý pohyb i tvůj duch
září jasem, jehož svit po okolí rozlévá se.

————————————–
Autor básně: Roman Micka